Mařín

Prvních 14 osadníků získalo od knížete Aloise Liechtensteina z Moravské Třebové 17,19 arů stavebního místa na domek se zahrádkou. K tomu 138,64 arů zemědělské půdy, 155,15 arů do nájmu a 11,83 arů společných pastvin. Další osadníci si již mohli koupit pouze stavební místo se zahrádkou 7,19 arů. Celkem se v osadě Mařín nacházelo 19 domů. Pro nové osadníky bylo nutné zajistit zdroj pitné vody, proto kníže Alois Lichtenstein nechal v letech 1790–1793 vykopat studnu o hloubce přibližně 30 metrů. Z důvodu častého nedostatku vody byla studna od roku 1824 dále prohlubována na současných cca 70 metrů. Náklady na pořízení studny činily 9 906 zlatých a výrazně tak převýšily výnosy z pozemků (1 831 zlatých), které kníže Alois Lichtenstein od osadníků získal.

Studna v Maříně je do hloubky 30 metrů vyzděná lomovým kamenem, její hlubší část je ražena ve skále. Původně byla neopláštěná, šestiboká se střechou ve tvaru komolého jehlanu. Rumpál se poháněl dvěma klikami umístěnými na protilehlých koncích spodní hřídele. Uzavření studny betonovým poklopem jehlanu bylo provedeno v roce 1943 na základě nařízení z roku 1942, kdy museli být uzavřeny všechny obecní studny. Studna byla zároveň opatřena přístřeškem. Odstavený rumpál chátral vedle studny až do roku 1975 kdy jeho opravu inicioval a provedl pan Bohumil Doubek z Jevíčka. Rumpál osadil do jím zhotoveného přístřešku ze starších tesaných trámů na nízký věnec evokující roubení. V této podobě stál až do roku 2008 před budovou jevíčského Edenu. V letech 2008–2011 byla rumpálová studna v Maříně v několika etapách rekonstruována. Podařilo se do ní vrátit opravené původní zařízení rumpálu. Studna v Maříně je unikátní technickou památkou. Pro svoji hloubku se řadí mezi nejhlubší studny v České republice. Osada Mařín patřila k vyhledávaným výletním místům, nacházel se zde hostinec pana Wölfla. V jeho interiéru byl orchestrion, jehož závaží projížděla až do sklepa, aby hudba déle hrála. Před hostincem měli hosté k dispozici kuželkovou dráhu. Po skončení 2. světové války a odsunu původního německého obyvatelstva došlo k úpadku osady. Dnes jsou v osadě Mařín trvale obydleny pouze 3 domy a 6 domů slouží k rekreaci, v roce 2019 probíhala i nová výstavba.

Asi 500 m západně od osady Mařín se nachází rozsáhlé staroslovanské hradiště z konce 8. století, jehož celková rozloha je 12,24 ha. Akropole (vnitřní část hradiště), nepravidelně vejčitého tvaru o rozměrech 300 x 190 m a rozloze 4,7 ha, leží na náhorní plošině s nejvyšší nadmořskou výškou 565 m. Po obvodu byla akropole chráněná hliněným valem a příkopem. Val byl v některých místech přerušený, ale jinak mohutný a kompaktní. Podobně opevněná byla také dvě předhradí, která se k akropoli připojovala na jižní a severozápadní straně. Do hradiště se pravděpodobně vstupovalo od jihovýchodu, přes jižní předhradí, v místech dnešního průjezdu u božích muk. Hradiště mělo ve své době velmi strategickou polohu, neboť bránilo vstupu do Moravy nejen ze strany Čech, ale i ze strany Polska přes Kladsko. Nenápadná cesta přes Bělou, Zadní horu a Březiny spojovala hradiště s Malou Hanou. Doba zániku hradiště není známá, ale jako důvod je předpokládán požár. Dokazují to souvislé vrstvy uhlíku, které byly nalezeny ve valech. „Mařínské hradiště“ je cennou archeologickou lokalitou.